Extremní drátování

wiring5

Inspirován Extreme Wiring on the Prototyping Board jsem si koupil emailovaný drát na aliexpressu a rovnou ho vyzkoušel.

Continue reading

Advertisements

008-HacknuteHodinky

Hacknul jsem si hodinky

Znáte to – tak dlouho nosíte hodinky, až se vám pásek vytrhne. Co teď? Nožička plastová, v opravně to nevezmou a oprava by stála majlant, navíc tam není místo na nějaké pokusy, lepidlo na to nechytne a vesele se sloupne, navíc úlomek samozřejmě chybí. Nejlevnější je holt koupit nové, nebo je nosit jen tak v kapse. A nebo je hacknout.

Po odšroubování víčka jsem vzal kus drátku (tuším uštípnutou nožičku od odporu z vypalovačky), v půlce ohnul okolo šroubku, přišrouboval, ohnul přez zející otvor až do přední části hodinek a zakončil malým zoubkem. Pak jsem ho páječkou lehce zapustil do plastu. Šroubek šel zas ven a s víčkem zpět.

dsc_3406-sdsc_3403-sdsc_3404-sdsc_3405-s

Další úskalí představovala osička dlouhým nošením zarezlá a neschopná pohybu. Klasické pravidlo technika – když se to nehýbe a má se to hýbat použij WD40. Ten nemám. Konkor poslouží stejně dobře, ale rez to nevzdává a drží.

Pravidlo číslo dvě – když to nejde po dobrém, vem si větší kladivo. Tentokrát to první vzdalo kuchyňské prkýnko, kam osička zajela jak hřebík. Větší kladivo tedy nepomůže, použil jsem tedy svěrák a citlivě zatlačil pohyblivé pacičky do polohy stisknuto. Pohoda, ale ven se vrátila jen jedna, druhou jsem tahal kleštěma. Opakoval jsem olej a svěrák, tentokrát jsem už rozpohyboval obě.

dsc_3407-s

Pak už jen zaklapnout pásek, dojem doladit bezejmeným kouskem šmirglu a hotovo.
dsc_3408-s

Tímto vyslovuju pochvalu celé nastoupené opravářské jednotce, hodinky jsou opět plně funkční.

dsc_3410-s

Improvizaci se meze nekladou, kdo nemá hodinářské brýle, použije ostrý pohled, kdo nemá pájecí stanici použije nahřátý hřebík, kdo nemá potřebnou odvahu či drzost použije ostře nabitou peněženku 🙂

dsc_3413-s

006-propipator

V Robodoupěti mě zaujala “zkoušečka” – už delší dobu jsem potřeboval mít jak
testovat, zda nemám na plošňáku nějaké zkraty a tady je možnost to dělat i u
osazených desek, protože použité napětí i proud (mV a uA) jsou dost nízké, aby
nespustily polovodiče (hlavně diody a potažmo transistory se v obou směrech
tváří jako rozpojené = nikoli zkrat) a zároveň je dost citlivá, že ani malé
rezistory ji nezmatou.

První verzi jsem postavil prostě na destičku navrženou jen tak od oka, ale má to
několik much, zejména že se člověk snadno dotkne nějakého citlivého místa a
supluje anténu, čímž spouští falešné poplachy. Taky uchycení hlavní sondy se
ukázalo pomměrně nepevné, ve verzi další bude uchycena minimálně ve dvou bodech.

Jako sondu jsem použil masivní špendlík zbavený hlavičky a kvůli pájení
galvanicky poměděný v roztoku modré skalice. Měděný drát by se pájel lépe, ale
često je potřeba pevný a přitom ostrý hrot a měď zdaleka nevydrží tolik. Nejde
jen o propíchnutí tenké vrstvy kalafuny, ale i o odškrábnutí smetíčka, nebo
tenké nedoleptané cestičky.

Sondy jsou samozřejmě potřeba dvě, protože zkrat se měří mezi dvěma body. I když
by je šlo pověsit obě na dlouhé fousy a samotnou elektroniku mít někde na stole
v krabičce, přišlo mi pohodlnější elektroniku vestavět do injekční stříkačky –
lépe se drží, nezabírá místo na stole a výstup je v zorném poli i když pracuju s
lupo-brýlemi, které dost omezují výhled.

Napájení řeším klasicky přez jack, jako u všeho ostatního, kde to jen trochu jde
– standartizace má něco do sebe a nepotřebuju tolik různých nabíječek, traf a
jiných zdrojů. Z datasheetu vychází, že i 12V je v přijatelném rozsahu
vstupních napětí.

Piezzo sirénky jsou orientované, v jednom směru po připojení napětí jen lupnou
(a jde je použít ke generování libovolných tónů), v druhém piští pořád na pevné
frekvenci, což je zapojení zde použité – obejdeme se bez oscilátoru.

Oproti uvedenému schématu jsem zapojil diodu i sirénku proti zemi, nikoli proti plusu, protože mi vychází (a pokus na breadboardu potvrzuje), že by to jinak signalizovalo při otevřeném obvodu a nesignalizovalo zkrat. Taky jsem zjistil zákeřnost v Eaglu, kde jsem měl symbol s přímým vstupem nahoře (plus) a invertující dole (mínus), na rozdíl od schématu z RoboDoupěte, takže na první pokus jsem to přehlídnul a zapojil blbě. A ještě jsem přesunul trimr na druhou stranu +K odporů, tedy přímo k sondě, protože jinak to mnohem víc reagovalo na ten trimr, než na sondu samotnou – zda je to dobrý nápad se ještě uvidí, ale na breadboardu a s hrubým trimmerem mi to funguje a dá se to mnohem snáz naladit.

propipator_01.v4.all propipator_01.v4.med propipator_01.v4.pads propipator_01.v4.schema

005-drzak_PCB_a_dalsi_triky

Zatím jsem používal na držení PCB obyčejnou “třetí ruku s lupou” bez lupy, ale v
krokodýlkách moc dobře nedržely a navíc se kroutily jak hejno splašených žížal.

Tak jsem se vzteknul a z hliníkové lišty (20×4) si nařezal pár kousků, u dvou
vypracoval (vybrousil) 5mm výčužníky pro uchycení místo krokodýlků, navrtal
díry, do těch uchycených vyříznul závit, ostatní udělal o milimetr větší, aby se
nesekaly šrouby a bylo. Za jeden ve4er hotovo.

Teď to drží skvěle, nekroutí se to a i horkovzduchem se na tom dobře dělá 🙂

A když jsem u těch vychytávek, tak na roznýtovávání průchodek jsem si zbrousil
šídlo do roviny a pak ubral trochu okraje, že uprostřrd vznikla malá špička na
nahmatání středu otvoru – stačí nasadit na nýtek, trochu zatlačit a ta tenoučká
měď se roztáhne jak nic a drahých kleští netřeba.

Pro pájení horkovzduchem si do doby, než z číny dojde pájecí pasta, krájím
ulamovacím nožem trubičkový cín na prťavá kolečka, která pak vtipně položím k
pájeným místům – taky to dobře funguje, jen to krájení je opruz, tak se těším na
tu pastu, nebo aspoň reballovací kuličky, podle toho, co přijde dřív.

Na kalafůnu v lihu (nebo isopropylalkoholu) jsou naprosto skvělé použité laky na
nehty – takové ty malé lahvičky, co mají štěteček uvnitř, takže nezasychá a
nemusí se čistit.

Pokud potřebujete odpor do breadboardu a zrovna nemáte po ruce žádný s
nožičkama, tak se dá zapájet SMD mezi nožičky klasického pinového hřebínku 🙂

Ještě pár obrázků jedné větve vypalovačky na breadboardu (i s odporem) – proud se
nastavuje odporem v emitoru/bázi tranzistorů, tak aby při plném napětí na bázi
(0.7V) tím odporem tekl právě ten požadovaný – zde 20mA – takže orientačně
0.7 / 0.02 = 35 Ohm

Dal jsem 33 Ohm a změřil proud 18.5 mA – za předpokladu přesného měření a odporu
(ehm, ehm) vychází reálné napětí na bázi 33*0.0185 = 0.61V – datasheet tvrdí
0.58-0.77 V – takže nejspíš skutečně vše OK.

Jen tak podotknu, ze to celé v podstatě nezávisí na počtu ledek, ani na napětí
(které samozřejmě musí být dost vysoké, aby pokrylo potřebu těch ledek (1.6-3.4V
/kus) plus tranzistoru (0.7V), dost nízké, aby – po odečtení ledek – ten
tranzistor neprorazilo (dle typu asi 40+V) a aby se tranzistor neupekl (ted
požadovaný proud * napětí na tranzistoru bylo menší, než jeho max výkon) –
celkem ideální zapojení nezávislé na hodnotách součástek i kvalitě napájení.

005-proud_zdroj_3 005-proud_zdroj_2 005-proud_zdroj_1 005-odpor_1 005-drzak_PCB_parts_2 005-drzak_PCB_parts_1 005-drzak_PCB_2 005-drzak_PCB_1

004-horkovzduch

004-horkovzduch

Tak mi přišla horkovzdušná stanice. Rovnou jsem ji vyzkoušel a je velice
príma. Trošku hučí, ne moc, míň než fén. Zkusil jsem ji s nejtenčí tryskou,
velice mě překvapilo, jak rychle ten vzduch chladne, kus od ústí už bylo cítit
jen foukání o něco blíž byl vzduch teplý, až skoro u samotného ústí teplota
rychle stoupla. Při pájení přitom stačí asi 4 sec. na roztavení cínu. A taví
se v podstatě jen v úzkém a nedlouhém proužku před hubicí. Tím pádem se okolní
součástky zbytečně nezahřívají. (Nemám nahřívací plotnu, pájel jsem studenou
desku, naprosto bez problémů).

Taky mě potěšilo, jak ten cín si přitáhnul součástky přesně tam, kam patřily –
zelená pasta zjevně taky přispěla svou troškou do mlýna, že se to nemůže
rozlít kam nemá a tak veškerý tah centruje součástky na jejich správné místo.
Cín se nejdřív tváří jakoby nic, pak najednou LUP a je hotovo, dá se jít
rovnou dál 🙂

Jen je ještě potřeba vyladit teplotu a hlavně proud vzduchu, protože má trochu
tendenci ty mrňavé součástky odfouknout. A určitě tomu pomůže i vyladění
techniky práce s tou tryskou, zatím to držím jak prase kost 🙂 Ale asi čím
kolměji tím lépe – a tpříště určitě nebudu na plošky dávat cín předem, protože
se ho tam stejně nechytne dost (do úhlu mezi deskou a stranou odporu se ho
chytne mnohem víc a lépe) a jen zbytečně překáží přesnému usazení za studena a
nechává odporům prostor pod bříškem, aby snáz zachytily závan vzduchu a
zdrhly, než se jich zmocní cín.

003-vypalovačka

TL;DR: Poučení z krizového vývoje: Upravit si knihovny součástek na větší pady, určitě
dát “print stop” okolo padu s větším odstupem a díry vrtat 0.8mm pro tlusté
dráty, integráče a piny, 0.6 pro ostatní, ROZHODNĚ NE 1mm, i když je to snáz
dostupný vrták. Každá desetinka milimetru se počítá 🙂


Jak jsem psal minule, udělal jsem si vypalovačku podle Petra Kubáče.

Vypalovačka v činnosti

Vypalovačka v činnosti

Samozřejmě bych to nebyl já, abych si věci nepřizpůsobil po svém. První, co
člověka napadne je přidat tam časovač, aby nemusel hlídat čas se stopkama v
ruce. Buď je možno zkonstruovat jednoduchý analogový obvod, kde se vhodnou
volbou odporů a kondenátorů zadrátuje správná časová konstanta, (kterou u
nového zařízení neznám, ale změřit by se jistě dala), nebo se tam prostě vrazí
počítač a dál už se to nechá na programu. Čili volba byla jasná, ať žije
overkill 🙂

casovac_1-63_schema

Z předchozích pokusů vím, že technologie tu má docela volné limity, takže
nepotřebuju žádnou zvláštní přesnost – čili Atmega8A na 16MHz (ono by stačilo
i 16Hz) bude bohatě stačit a nastavení po jedné minutě bude jemné až dost.
Programování klasicky po ISCP, nožiček stále zbývá dost. Čtyři tlačítka pověsím
na “analogové” vstupy A0-A3, které stejně dobře zvládají i digitální I/O, šest LED s
příslušnými odpory dám na klasické digitální nožičky D2-D7, D8 bude výstup na
ovládání vypalovačky, pro jistotu posílený (a oddělený) tranzistorem. D9 použiju
na pípání piezzo repráčkem, ať je to celé veselejší a člověk má akustickou
kontrolu.

Pro vypalování jsem minule použil 10-20 minut, výkon LED (či spíše jejich
porovnání s halogenkou) neznám, takže by to mělo mít velkou rezervu na obě
strany – ale přez hodinu čekat nebudu, to už radši zvolím jiné řešení / přidám
LEDky a výkon, takže 6 digitálních pozic pro signalizaci bude plně stačit,
přinejhorším naprogramuju nějaké dvoufázové a / nebo nelineární zobrazení.

V přiloženém programu jsem zároveň zkoušel ochranu proti zákmitům a primitivní
kooperativní multitasking (spíš jen vyhnutí se blokujícímu čekání), takže by šel
jistě ještě značně zjednodušit, snad v příští verzi 🙂

Vlastně jde už o druhou variantu plošného spoje, v první jsem měl příliš tenké
cetičky a pady pro konektory/průchodky, takže se extrémně blbě pájela a
konektory měly tendenci nedržet dobře (plus asi nějaké studeňáky), navíc jsem
tam nechal rozlít zem a kvůli malému odstupu překážela kde jen mohla. Tak jsem
cestičky upravil, zem nerozlil a oddělil svícení od pípání, ne, že by to byl
funkčně rozdíl, ale líp to vypadá, když to ovládám zvlášť.

casovac_1-63_all

Taky jsem aplikoval zelenou nepájivou pastu a výsledek vypadal velice dobře. Ale
i tady jsem narazil na různá úskalí. Předně jsem zjistil, že jsem se zcela
netrefil s umístěním masky při osvitu a někde ni to o desetinu milimetru nesedlo
a překrylo to kus mědi, který měl zůstat odkrytý. Taky si nejsem jist, zda
otření zbytků masky lihem stačilo a i když plošky vypadaly čistě, tak na nich
možná nějaké stopy zůstaly, protože cín se místy chytal dost špatně. Na druhou
stranu cín má docela značnou viskozitu a tendenci dělat kuličky, takže není divu,
že se mu na plošky 0.3×0.5 mm zanořené do nepájivé (a asi i cínoodpudivé) hmoty
(a místy i menší, kvůli neslícování) zase tak moc nechce.

casovac_1-63_stops

Taky se mi při vrtání jedné průchodky odtrhnula měď od podložky – nakonec jsem
to opravil dutým nýtkem. (BTW: jde v pohodě roznýtovat šídlem – speciálních
kleští netřeba)

Poučení z krizového vývoje: Upravit si knihovny součástek na větší pady, určitě
dát “print stop” okolo padu s větším odstupem a díry vrtat 0.8mm pro tlusté
dráty, integráče a piny, 0.6 pro ostatní, ROZHODNĚ NE 1mm, i když je to snáz
dostupný vrták. Každá desetinka milimetru se počítá 🙂

casovac_1-63_med003-vypalovacka_1 003-vypalovacka_2